Mikroelementy: železo, zinek, selen, jód, fluor a další prvky

Mikroelementy, nazývané také stopové prvky, jsou minerální látky potřebné pro organismus v malém množství, od zlomků miligramu po několik miligramů denně. Přes malé dávky jsou nezbytné: jsou součástí enzymů, hormonů a bílkovin přenášejících kyslík, chrání buňky před poškozením a podmiňují imunitu. K nejdůležitějším patří železo, zinek, selen, jód, fluor, měď, mangan, molybden a chrom.

U většiny mikroelementů je rozmezí mezi množstvím vedoucím k nedostatku a nadbytku úzké, takže „čím víc, tím líp“ neplatí. Potřeba závisí na věku, pohlaví, těhotenství a kojení; aktuální hodnoty uvádějí národní doporučené dávky živin. Látky potřebné ve větším množství jsme popsali v článku o makroelementech. Níže je každý mikroelement probrán zvlášť: úloha v organismu, nedostatek, rizikové skupiny, nadbytek, zdroje, suplementace a interakce.

Co jsou mikroelementy a proč je jejich bilance tak křehká?

Mikroelementy (stopové prvky) tvoří dohromady jen malý zlomek tělesné hmotnosti, ale řídí klíčové procesy: přenos kyslíku v krvi (železo), činnost hormonů štítné žlázy (jód, selen), imunitu a hojení (zinek), tvrdost zubní skloviny (fluor) nebo tvorbu energie (měď, mangan). Organismus je neumí vytvořit, proto musejí pocházet ze stravy, vody a – v malé míře – ze vzduchu.

Mnoho mikroelementů soupeří o vstřebávání ve střevě nebo ovlivňuje hospodaření s jinými: nadbytek zinku snižuje hladinu mědi, nadbytek vápníku ztěžuje vstřebávání železa, selen se podílí na přeměnách jódu. Proto je užívání několika prvků najednou „pro jistotu“ nejen zbytečné, ale někdy i škodlivé. Obsah prvků v potravinách závisí také na půdě (např. selen), regionu (jód, fluor ve vodě) a způsobu zpracování produktu.

Železo – nejčastější nedostatek na světě

Železo je součástí hemoglobinu (krevního barviva přenášejícího kyslík) a myoglobinu ve svalech a také mnoha enzymů. Vyskytuje se ve dvou formách: hemové (v mase a rybách, dobře se vstřebává) a nehemové (v rostlinách, vstřebává se hůře).

Příznaky nedostatku železa

Nedostatek vede nejprve k vyčerpání zásob a poté k chudokrevnosti z nedostatku železa (anémii): slabosti, bledosti, dušnosti, bušení srdce, bolestem hlavy, závratím, vypadávání vlasů, lámavým nehtům, studeným rukám a nohám, nadměrné ospalosti, zhoršení soustředění a u dětí k poruchám vývoje a soustředění. Někdy se objevují neobvyklé příznaky: touha jíst led, hlínu nebo škrob (pika), syndrom neklidných nohou, ragády v koutcích úst. Viz vypadávání vlasů – příčiny a léčba a onemocnění nehtů.

Kdo je ohrožen nedostatkem?

Nejčastější příčinou u dospělých je ztráta krve: silná menstruace (viz silná menstruace – příčiny a léčba), krvácení z trávicího traktu, např. z vředů, hemoroidů nebo rakoviny tlustého střeva, proto chudokrevnost u mužů a u žen po menopauze vždy vyžaduje zjištění příčiny. Mezi rizikové skupiny patří ženy v reprodukčním věku, těhotné ženy, kojenci a malé děti, dospívající, lidé na rostlinné stravě, lidé s celiakií a zánětlivými onemocněními střev (viz zánět střev – příznaky a léčba), po operacích žaludku, dárci krve, lidé dlouhodobě užívající inhibitory protonové pumpy a vytrvalostní sportovci.

Jak se nedostatek rozpoznává?

Základem je krevní obraz (hemoglobin, objem krvinek) a feritin, tedy ukazatel zásob železa; doplňuje je železo a saturace transferinu. Feritin stoupá při zánětech, proto je třeba jeho výsledek posuzovat s ohledem na další vyšetření. Referenční rozmezí závisejí na laboratoři. Rozpoznání nedostatku vyžaduje také hledání jeho příčiny.

Nadbytek železa

Organismus nemá účinný způsob, jak železo odstraňovat, takže nadbytek se ukládá v játrech, srdci a slinivce. Týká se to zejména hemochromatózy, dědičného onemocnění zvyšujícího vstřebávání železa, a lidí, kteří užívají doplňky zbytečně nebo opakovaně dostávají transfuze. Chronické přetížení poškozuje játra, srdce a slinivku (viz játra – stavba a onemocnění). Akutní předávkování, zejména u dětí, je nebezpečná otrava (zvracení, bolesti břicha, poruchy oběhu, poškození jater), proto je třeba přípravky se železem uchovávat mimo dosah dětí.

Zdroje železa a faktory ovlivňující vstřebávání

Játra a červené maso, drůbež, ryby, vejce, luštěniny, kroupy a kaše, dýňová semínka, listová zelenina, sušené meruňky. Vstřebávání železa z rostlin zlepšuje vitamin C, viz vitamin C – účinky a zdroje, a ztěžují je fytáty (z celých zrn a luštěnin), polyfenoly z čaje a kávy (také ze zeleného čaje) a také velké množství vápníku při stejném jídle. Praktické pravidlo: čaj a kávu pijte mezi jídly a k pokrmům bohatým na železo přidávejte papriku, petrželovou nať, citrusy nebo kysanou zeleninu.

Suplementace železa

Suplementace by měla vycházet z krevních testů a doporučení lékaře; dávku, formu a dobu léčby určuje lékař individuálně a po několika týdnech se kontrolují výsledky. Přípravky se železem často způsobují potíže se zažívacím traktem (nevolnost, bolesti břicha, zácpu, viz zácpa) a tmavou stolici, což je neškodné. Železo narušuje vstřebávání některých léků (např. levotyroxinu, fluorochinolonů, tetracyklinů), proto se užívá s odstupem. V těhotenství závisí užívání železa na výsledcích vyšetření, viz doplňky stravy v těhotenství.

Zinek – imunita, kůže a chuť

Zinek je součástí nebo aktivátorem stovek enzymů. Podílí se na dělení buněk, syntéze bílkovin a DNA, hojení ran, fungování imunitního systému, vylučování inzulinu a také na vnímání chuti a vůně.

Nedostatek zinku

Projevuje se sníženou imunitou, pomalým hojením ran, vypadáváním vlasů, kožními změnami (např. kolem úst a na končetinách), průjmem, poruchami chuti a chuti k jídlu a u dětí zpožděním růstu a dospívání. Ohroženi jsou lidé na rostlinné stravě (fytáty ztěžují vstřebávání), s poruchami vstřebávání, chronickými průjmy, onemocněním jater a ledvin, alkoholismem a také senioři. Hladina zinku v krvi se obtížně posuzuje a ne vždy odráží zásoby organismu.

Léčí zinek nachlazení?

Důkazy jsou nejednoznačné a týkají se určitých forem (např. pastilek k cucání) užívaných krátce, hned po vzniku příznaků; část studií naznačuje mírné zkrácení nemoci, ale účinky bývají nejednotné a přípravky mohou způsobovat nevolnost a kovovou pachuť. O dalších způsobech, jak si poradit s infekcí, píšeme v článku o domácích způsobech léčby nachlazení.

Nadbytek zinku

Velké dávky z doplňků způsobují nevolnost, zvracení a bolesti břicha a při dlouhodobém užívání narušují vstřebávání mědi a vedou k jejímu nedostatku (chudokrevnost, neutropenie, neurologické příznaky). Mohou také snižovat vstřebávání některých antibiotik (fluorochinolonů, tetracyklinů) a dalších léků.

Zdroje zinku

Ústřice, červené maso, drůbež, ryby a mořské plody, mléčné výrobky, vejce, luštěniny, dýňová semínka, ořechy, celozrnné výrobky. Zinek z živočišných produktů se vstřebává lépe než z rostlin.

Selen – antioxidant důležitý pro štítnou žlázu

Selen je součástí selenoproteinů, mimo jiné enzymů chránících buňky před oxidací a enzymů, které přeměňují hormony štítné žlázy na aktivní formu. Obsah selenu v potravinách závisí na jeho množství v půdě; ve značné části Evropy jsou půdy chudé na selen, a proto ho strava obsahuje málo.

Nedostatek selenu a štítná žláza

Nedostatek sám o sobě málokdy vyvolá zřetelné příznaky, ale může oslabovat imunitu, zhoršovat činnost štítné žlázy a vést ke svalové slabosti. Těžký nedostatek souvisí s onemocněním srdce a kloubů (popsanými např. v oblastech Číny s velmi chudými půdami). Suplementace selenem se někdy zvažuje u vybraných onemocnění štítné žlázy, ale rozhodnutí je věcí lékaře; vliv selenu na autoimunitní onemocnění štítné žlázy, jako je Hashimotova choroba, není jednoznačně potvrzen. Více o onemocněních štítné žlázy v článku příznaky nemocné štítné žlázy.

Nadbytek selenu (selenóza)

Objevuje se při dlouhodobém užívání velkých dávek: vypadávání vlasů, lámavost a změny nehtů, česnekový zápach z úst, nevolnost, únava a neurologické příznaky. Rozmezí mezi bezpečným a toxickým množstvím je úzké. Velmi bohaté na selen jsou para ořechy – už několik kusů denně při pravidelné konzumaci může dodat velké množství selenu, proto se nesmějí jíst v nadbytku.

Zdroje selenu

Para ořechy (v umírněném množství), ryby a mořské plody, droby, vejce, maso, celá zrna, houby. Obsah v rostlinných produktech závisí na půdě, v níž rostly.

Jód – nezbytný pro činnost štítné žlázy

Jód je součástí hormonů štítné žlázy (tyroxinu a trijodtyroninu), které řídí tempo látkové výměny a jsou nezbytné pro vývoj mozku plodu a malého dítěte.

Nedostatek jódu

Způsobuje zvětšení štítné žlázy (struma), sníženou funkci štítné žlázy s jejími příznaky (přibývání na váze, únava, zimomřivost, suchá kůže, zácpa) a v těhotenství hrozí poškozením vývoje nervové soustavy dítěte a zvyšuje riziko potratu. V mnoha zemích se provádí jódová profylaxe jodidací kuchyňské soli, což nedostatky výrazně omezilo. Přesto ne každý solný produkt jód obsahuje (sůl používaná průmyslově ve zpracovaných potravinách bývá nejodidovaná) a lidé, kteří omezují sůl a jedí málo ryb a mléčných výrobků, ho mohou přijímat málo.

Jód v těhotenství a při kojení

Těhotné a kojící ženy mají zvýšenou potřebu. Podle aktuálních národních doporučení se suplementace jódu v těhotenství někdy doporučuje, ale o jejím rozsahu by měl rozhodnout ošetřující lékař, protože potřeba závisí na stravě a stavu štítné žlázy; viz plánování těhotenství a doplňky stravy v těhotenství.

Nadbytek jódu

Příliš velká množství jódu (např. z doplňků stravy, přípravků s mořskými řasami nebo některých léků, jako je amiodaron, a kontrastních látek) mohou vyvolat jak nadměrnou, tak sníženou funkci štítné žlázy i zánět štítné žlázy. Lidé s onemocněním štítné žlázy by neměli bez konzultace užívat jód ani konzumovat velké množství mořských řas (kombu).

Zdroje jódu

Jodidovaná kuchyňská sůl, mořské ryby (treska, merluza), mořské plody, mléčné výrobky, vejce, mořské řasy (pozor na velmi proměnlivý a často vysoký obsah). Jód částečně vyprchává při dlouhém vaření a při skladování soli v otevřené nádobě, proto je dobré sůl uchovávat v těsné nádobě a solit na konci vaření.

Fluor – zdravé zuby, ale s mírou

Fluor se zabudovává do zubní skloviny a činí ji odolnější vůči působení kyselin vytvářených bakteriemi, čímž snižuje riziko zubního kazu. Největší význam má místní působení fluoru, tedy kontakt se zuby, například při používání zubní pasty.

Nedostatek nevyvolává celkové příznaky; důsledkem je větší náchylnost zubů ke kazu. Doporučení pro používání zubních past s fluorem u dětí (množství pasty, věk) stanovují zubní lékaři a odborné společnosti a je dobré je ověřit u zubaře nebo pediatra.

Nadbytek: chronicky nadměrný příjem v období vývoje zubů (zejména polykání pasty malými dětmi) způsobuje zubní fluorózu, tedy bílé nebo hnědé skvrny na sklovině zubů. Velmi velká, víceletá expozice, např. z vody v některých oblastech světa, může vést ke kostní fluoróze a změnám v kloubech. Akutní otrava fluoridy je vzácná.

Zdroje: zubní pasty a ústní vody s fluorem, čaj, mořské ryby, pitná voda (obsah závisí na regionu), fluorovaná sůl tam, kde je dostupná.

Měď – jedna z nenápadných potřeb organismu

Měď je součástí enzymů podílejících se na tvorbě energie, syntéze kolagenu a elastinu, využití železa, tvorbě neurotransmiterů a ochraně před oxidací.

Nedostatek je vzácný. Projevuje se chudokrevností nereagující na železo, poklesem počtu bílých krvinek (neutropenie), oslabením kostí a neurologickými poruchami (necitlivost, poruchy chůze). Objevuje se po bariatrických operacích a resekcích žaludku, při poruchách vstřebávání, při dlouhodobé nadměrné suplementaci zinku a při vzácné dědičné Menkesově chorobě.

Nadbytek: chronická otrava se vyskytuje hlavně při Wilsonově chorobě, dědičné poruše vylučování mědi, která vede k jejímu ukládání v játrech a mozku a vyžaduje specializovanou léčbu; podezření na ni vzniká u mladých lidí s nevysvětlenými onemocněními jater nebo s neurologickými a psychickými poruchami. Akutní otrava (např. z vody z měděných rozvodů nebo kyselých nápojů uchovávaných v měděných nádobách) způsobuje nevolnost, zvracení a bolesti břicha.

Zdroje: droby (játra), mořské plody, ořechy a semena, kakao a hořká čokoláda, luštěniny, celá zrna, sušené ovoce.

Mangan – zřídka chybí, snáze se vyskytne nadbytek

Mangan je součástí enzymů podílejících se na tvorbě kostí a chrupavky, metabolismu sacharidů a aminokyselin a ochraně před volnými radikály.

Nedostatek u lidí se popisuje jen velmi zřídka a při běžné stravě se prakticky nevyskytuje; je obtížné jej jednoznačně rozpoznat.

Nadbytek: je nebezpečnější. Vdechování manganového prachu (svářeči, horníci) nebo velmi velké množství z pitné vody mohou poškozovat nervový systém a vyvolávat příznaky podobné Parkinsonově chorobě: třes, poruchy chůze a pohybu. Ohroženi jsou také lidé s onemocněním jater a ti, kdo dlouhodobě dostávají parenterální výživu. Z potravy nelze mangan předávkovat a doplňky je vhodné užívat jen tehdy, když je doporučí lékař.

Zdroje: celá zrna, ořechy, luštěniny, čaj, špenát, ananas.

Molybden – prvek, o kterém se ví málo

Molybden je součástí kofaktoru několika enzymů podílejících se na rozkladu aminokyselin obsahujících síru, purinů (včetně tvorby kyseliny močové) a na detoxikaci siřičitanů.

Nedostatek se v běžné populaci prakticky nevyskytuje. Popisoval se u pacientů na dlouhodobé parenterální výživě bez doplňování tohoto prvku (zrychlený tep, poruchy vědomí) a při vzácném vrozeném onemocnění, kdy chybí molybdenový kofaktor a které těžce poškozuje mozek.

Nadbytek: velmi velká množství mohou zvyšovat vylučování mědi a narušovat její hospodaření a v pozorováních se spojovala s příznaky podobnými dně (viz dna – příznaky a strava). Riziko z potravy je malé.

Zdroje: luštěniny, obilné výrobky, ořechy, droby, mléko.

Chrom – opravdu pomáhá při cukrovce a hubnutí?

Trojmocný chrom byl pokládán za prvek podporující působení inzulinu. Dodnes však neexistují jednoznačné důkazy, že je ve stravě člověka nezbytný; některé instituce jej nepovažují za nezbytnou složku a jiné pro něj stanovují preventivní doporučení. Nedostatek, popsaný u pacientů na dlouhodobé parenterální výživě, je extrémně vzácný.

Doplňky chromu se propagují jako prostředky na hubnutí, chuť na sladké nebo snížení glukózy, ale studie neprokázaly významný přínos při hubnutí a u cukrovky jsou případné účinky malé a nejednotné. Nenahrazují léčbu ani dietu; zásady zdravého hubnutí popisuje článek co je dobré na hubnutí. Velké dávky mohou způsobovat potíže se zažívacím traktem, bolesti hlavy a poruchy glykemie a u lidí s cukrovkou mohou zesilovat účinek léků. Šestimocný chrom, který se vyskytuje v průmyslu, je toxický a karcinogenní, ale jde o jinou látku než ta v potravinách.

Zdroje: celá zrna, brokolice, maso, vejce, ořechy, některá koření; obsah je malý a proměnlivý.

A co kobalt, bor, křemík a další prvky?

Kobalt je součástí vitaminu B12 a není třeba ho přijímat zvlášť; jeho sloučeniny jsou ve velkých dávkách toxické. Bor, křemík, nikl, vanad a další prvky se někdy propagují v doplňcích „na kosti“, „na klouby“ nebo „na vlasy“, ale jejich nezbytnost pro člověka ani přínos z doplňků nebyly jednoznačně prokázány. U zdravého člověka je v stopovém množství dodává pestrá strava. Zásada opatrnosti je stejná jako u jiných mikroelementů: není důvod užívat přípravky bez potřeby a v případě pochybností je dobré zeptat se lékaře nebo dietologa.

Jak se rozpoznávají nedostatky mikroelementů?

Nedostatky mikroelementů se rozpoznávají na základě příznaků, výživové anamnézy a vyšetření. U železa jde o krevní obraz a feritin, u jódu a selenu nepřímo o vyšetření štítné žlázy (TSH, při indikaci také hormony štítné žlázy a protilátky), u zinku a mědi o stanovení v krvi, interpretované opatrně, a při podezření na Wilsonovu chorobu o ceruloplazmin a měď v moči. Při podezření na nedostatky lékař hledá také příčinu: stravu, ztrátu krve, poruchy vstřebávání, léky. Samostatné „vyšetření vlasů“ nebo testy z internetu nejsou spolehlivým způsobem posouzení zásob mikroelementů.

Kdo patří mezi rizikové skupiny pro nedostatky?

Situace	Mikroelementy, kterým je dobré věnovat pozornost	Proč
Ženy v reprodukčním věku, silná menstruace	Železo	Ztráta železa s krví
Těhotenství a kojení	Železo, jód, zinek, selen	Větší potřeba, vývoj dítěte
Rostlinná strava	Železo, zinek, jód, selen	Horší vstřebávání z rostlin, chybějící živočišné a mořské produkty
Senioři	Železo (při onemocněních), zinek, selen	Chudší jídelníček, léky, horší vstřebávání
Onemocnění střev, celiakie, bariatrické operace	Železo, zinek, měď, selen	Narušené vstřebávání
Dlouhodobé užívání inhibitorů protonové pumpy	Železo (a hořčík a B12)	Horší vstřebávání při snížené kyselosti žaludku
Děti a dospívající	Železo, zinek, jód, fluor (prevence zubního kazu)	Rychlý růst, vybíravost v jídle

Mikroelementy v tabulce

Prvek	Hlavní úlohy	Následky nedostatku	Riziko nadbytku
Železo	Přenos kyslíku, enzymy	Chudokrevnost, slabost	Hemochromatóza, otrava přípravky
Zinek	Imunita, hojení, chuť	Infekce, kožní změny, poruchy chuti	Nedostatek mědi, nevolnost
Selen	Antioxidanty, hormony štítné žlázy	Slabost, potíže se štítnou žlázou	Selenóza: vypadávání vlasů, zápach po česneku
Jód	Hormony štítné žlázy	Struma, snížená funkce štítné žlázy, poruchy vývoje dítěte	Onemocnění štítné žlázy
Fluor	Zubní sklovina	Zubní kaz	Fluoróza zubů a kostí
Měď	Enzymy, železo, pojivová tkáň	Chudokrevnost, neutropenie	Wilsonova choroba, akutní otrava
Mangan	Enzymy, kosti	Prakticky se nevyskytuje	Poškození nervové soustavy
Molybden	Kofaktor enzymů	Velmi vzácné	Poruchy hospodaření s mědí
Chrom	Úloha nejasná	Extrémně vzácné	Žaludeční potíže, interakce s léky

Jak mikroelementy vstupují do interakcí mezi sebou a s léky?

• Železo soupeří o vstřebávání s vápníkem, zinkem a mědí; čaj, káva a fytáty je snižují a vitamin C zvyšuje.
• Dlouhodobé velké dávky zinku vyvolávají nedostatek mědi a nadbytek molybdenu narušuje hospodaření s mědí.
• Železo, zinek, vápník a hořčík snižují vstřebávání levotyroxinu, některých antibiotik (fluorochinolonů, tetracyklinů) a bisfosfonátů – takové léky se užívají s odstupem od minerálních přípravků, podle doporučení lékaře nebo lékárníka.
• Velké množství jódu může narušit činnost štítné žlázy, včetně lidí užívajících amiodaron, a bez lékařské kontroly by se nemělo kombinovat s léky na štítnou žlázu.
• Inhibitory protonové pumpy snižují vstřebávání železa.
• Selen ve velkých dávkách může vstupovat do interakcí s některými léky používanými v chemoterapii, proto musejí lidé v průběhu onkologické léčby každou suplementaci probrat s onkologem.

Jak o mikroelementy pečovat a kdy užívat doplňky?

Pestrá strava s celozrnnými výrobky, luštěninami, zeleninou, ořechy, vejci, rybami a malým množstvím masa obvykle zajistí všechny mikroelementy. Více o sestavování jídelníčku píšeme v článku o zdravé výživě. Pozornost vyžaduje především železo (ženy, děti, rostlinná strava), jód (těhotenství, lidé vyhýbající se jodidované soli), zinek a selen a fluor v prevenci zubního kazu.

Mnoho mikroelementů soupeří o vstřebávání, takže velké dávky jednoho mohou narušit hospodaření s jiným, jako zinek a měď. Proto se nevyplatí samostatně kombinovat mnoho přípravků ani užívat „pro jistotu“ doplňky s mnoha prvky ve velkých dávkách. Suplementace se volí na základě příznaků a vyšetření, např. krevního obrazu a feritinu u železa, TSH u štítné žlázy.

Pamatujte, že nedostatky se často týkají několika látek najednou. Popsané prvky doplňují vitaminy: o vitaminech skupiny B (mimo jiné B12 a folát, důležité při chudokrevnosti) a vitaminech rozpustných v tucích píšeme v samostatných článcích.

Kdy zajít k lékaři a které příznaky jsou alarmující?

K lékaři je třeba zajít, když se objeví: trvající slabost s bledostí a dušností, silné nebo prodloužené krvácení, krev ve stolici nebo černá stolice, zvětšení krku nebo příznaky onemocnění štítné žlázy, necitlivost a poruchy chůze, opakované infekce nebo nehojící se rány, výrazné vypadávání vlasů a zesílené změny kůže a nehtů. Zvláštní pozornost vyžaduje chudokrevnost u mužů a žen po menopauze – je třeba zjistit její příčinu.

Neodkladnou pomoc vyžadují: mdloby, silná dušnost nebo bolest na hrudi při chudokrevnosti, náhlý třes, poruchy vědomí, zvracení krve, silné bolesti břicha po předávkování a také každé podezření na předávkování přípravky se železem, zejména u dítěte. V takové situaci je třeba volat záchrannou službu (112) nebo se obrátit na toxikologické středisko.